Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Arizona Trail Race, 7. díl: Pizza na trať

9.11.2020 07:30

Po 15 km a 3 hodinách jízdy odbočuji z trailu 250 m k historickému High Jinks Ranch, kde by měla být voda, jídlo a přívětiví lidé (tak to mám poznamenáno ve svém rozpisu). Vodu jsem našel, ale ranč byl opuštěný.

Bookmark and Share

Margl jedoucí

 

Doufal jsem, že si tam budu moci koupit zásoby, protože včera jsem toho zase snědl víc než jsem čekal a nechtělo se mi zajíždět si mimo trasu. Nakonec z vedlejšího domku vyšel starší pán. Prodat mi prý nic nemůže, ale dal mi chlazený kakaový nápoj, vynikající slané kešu oříšky a dva banány. Ptal se, co že tam pohledávám a co jsem zač. Byl to najatý hlídač a údržbář. Když si poslechl odpovědi utrousil něco v tom smyslu, že i oni, když byli mladí, vyváděli různé věci, ale to do čeho se pouští někteří dnešní mladí je dle něho už úplně šílené.

 

Díval se při tom na mě a na horskou stezku vedoucí za mými zády někam za obzor. Nakonec ho něco napadlo a přinesl odněkud za rančem schovaný kyblík zpola zaplněný pytlíky. V těch byla nějaká semínka a sušené ovoce. Prý jsou to zbytky po hikerech (horských turistech). Veřejně dostupné zdroje a nahodile nabídnutá pomoc jsou na bikepacking závodech povoleny, takže jsem s díky přijal a srdečně se s ním rozloučil.

 

Cesta do nekonečna

 

Mezitím mě předjeli další dva jezdci, ale já naopak po dalších 14 km a dalších dvou hodinách tlačení a pomalé jízdy nemusel zajíždět z trasy 3,5 km do vesnice Oracle pro jídlo. Byl to objektivně vzato docela risk. Nejbližší obchod, který byl na trase, je vzdálen skoro 200 km, tedy den a půl. Věřím ale v ten tip od Alexandry na dodávku pizzy do ADOTu, což je odsud 92 km. Bylo 10 h, takže k večeru bych tam mohl být. Zpětně viděno, byl můj odhad velmi optimistický.


Kousek za odbočkou mě dojíždí Mick Dicken. Včera jsem mu dokázal dvakrát ujet, tentokráte je to naopak. Ve vedru to nechci hrotit a snažím se držet dalších několik hodin vlastní tempo. Vyplatilo se, protože před pátou hodinou ho dojíždím na zásobovacím bodu u křížení ATR s North Freeman road. Bod jsem měl vyznačen v GPS i itineráři, ale nemohl jsem ho dle zaznačeného umístění najít. Chvíle napětí a po pěti minutách a 0,5 km hledání se mi přece jen podařilo nalézt přístřešek. U něj nalézám bednu se sedícím Mickem a vedle bedny v bedýnkách vyskládané kanystry s vodou připravené fanoušky závodu.  

Mike Dicken na water resupply


V pokynech na webu závodu byly pozice těchto bodů se zásobou vody uvedeny, ale zároveň tam bylo důrazně uvedeno ať na to nespoléháme. Ale nepočítejte s doplněním vody, když je to od Ranche 60 km a 9 hodin jízdy.
Jsem z vedra a slunce opět úplně uvařený. Lehám si proto na chvíli na stůl pod přístřeškem s proutěnou střechou. Mick vyráží dál, já si potřebuji odfrknout. Po dvaceti minutách vyrážím po cestičce klikatící se tetelícím se rozžhaveným vzduchem dál do neznáma.
 
Krajina kolem je nádherná. Silně zvlněná pláň a přes ní jediná stezka až do nevidím. Tady člověk jasně vidí, že země je kulatá. Rovnější úseky jedu svižně, ale povětšinou se trmácím nahoru a opatrně spouštím ostrými zatáčkami po šutrech dolů.

Nekonečná cesta polopouští


Pizza na zavolanou


Po pár hodinách jízdy začínám být nervozní. Do ADOTu (Mick mi vysvětlil, že to není název, ale zkratka parkoviště Arizona department of traffic) mám kolem 19h ještě strašně daleko a hlavně jsem bez signálu a o pizzu si tedy zavolat nemůžu. Signál na telefonu kontroluji čím dál častěji a konečně po osmé večer, nějakých 20 km před ADOTem mi naskočí jedna čárka signálu.


Volám do Old time pizza. Bere to chlap, něco mele španělsky a … já mu nerozumím. Do you speak english? Ptá se mě. Cože? On se ptá mě? Tak to asi předtím mluvil anglicky, ale já nechytil ani slovo! Opakuji objednávku a zase mu nerozumím. Po chvíli se přerušilo volání.

 

Vytáčím to znovu a když se představím, slyším první anglické slovo: „Wait!“. Tak čekám pět minut a kolem se rychle šeří a protahují se stíny. Pak se mě zdvořilý ženský hlas začne vyptávat, co že to vlastně chci. Sláva i v Arizoně mají v pizzerii anglicky mluvícího zaměstnance. Takže 3x pizza, 2xcola a 2xpivo. Jaké pizzy je mi srdečně jedno, ale paní mi nabízí spoustu typů a velikostí v palcích, coulech, uncích a podobně bizardních mírách. OK, tak něco ostřejšího se šunkou a ty největší co mají a ty piva raději 3 a ať jsou proboha chlazená. Paní se mě ptá zda mám řidičák. Nechápu, ale už potřebuji jet, tak říkám, že jo, ale že jsem na kole, řidičák tedy nepotřebuji a auto řídit nebudu. Paní se jen zasměje a domlouváme se na 21 h.


Když máknu, tak těch zbývajících 10 km musím za hodinu dát. Jenže ať makám, jak makám, tak to nedávám. Do cesty se mi postavil brutální kopec a když se na něj vyškrábu a kontroluji mapu, tak to vypadá pořád na dalších 10 km, podle profilu navíc nejprve pojedu do 800 m n.m., pak si to znovu vystoupám do 1000 a teprve potom budu klesat k řece Gila, kde je ten ADOT. Nezbývá než znovu volat pizzerii. Ne ještě tam nejsem říkám té dobré paní, ještě 7 mil. OK takže později, počkám na Tebe.


Nakonec přijíždím na nějaké parkoviště ještě před řekou, kde ve tmě polehávají 3 jezdci. Bret Stepanik, Adam Hale a Mike Dicken. Kde je ten ADOT? No tam někde přes další kopec, nejméně tak půl hodiny. No já snad zkapu o hladu. Do půlnoci na mě asi paní nepočká. A taky, že ne. Na parkoviště přijíždí pickup. Vystupuje z něho drobná šedovlasá paní. Volá Mika a omlouvá se mu, že víc jako hodinu čekala na jiném místě na závodníka, který si objednal tři pizzy.

Pizzařka a vděčný strávník

 

Ale to jsem určitě já, hlásím se jí. To jsi ty s těmi pivy? No jasně! Máte je? A jsou fakt chlazené? Nejprve ukaž řidičák. No já řidičák jako mám, ale ne sebou vždyť jsem na kole. A k čemu ho jako vlastně potřebujete? To je zákon, pivo Ti bez zaevidování nemůžu prodat. No a pas by nestačil? No jasně, potřebuju jen Tvoji identifikaci.

 
Mike baští svoji pizzu, další koušou svoje semínka a tyčinky a všichni na mě s údivem koukají, jak přebírám velkou tašku s třemi 15 palcovými (40 cm) pizzami a v kyblíku s ledem k tomu dostávám dvě litrové koly a 3 lahváče. Stálo to bambilion, ale stálo to zato.  Sedám si na veliký kámen, soukám do sebe tu dobrotu a zalévám pivečkem. Konečně! Konečně!


Spořádám velkou pizzu, dvě piva a pak ještě půlku další. Ostatní odjíždí a já si vychutnávám poslední pivečko. Po parném dni, každá buňka děkuje. Koly přelévám do bidonu, zbývající pizzy smotám, dám do igelitky a nacpu do drybagu na řídítkách. Pomalu nasedám a ještě pomaleji vyrážím dál. Je půl dvanácté a jsem totálně přežraný.

Velevečeře


Po 4 km horské dráhy se doploužím k řece Gila. Slézám z kola a umývám si svůj prosolený obličej. Pak si propláchnu i kalhoty, hygiena musí být, i když noc už je chladná. Po dalších dvou kilometrech stoupání nalézám vyschlé koryto potoka s prohřátým měkkým pískem. Tam si vyskládám své ležení a před jednou ranní a po 122 km a 2 500 nastoupaných metrech usínám. Dneska má pohybová průměrka klesla na 8,8 km/h. Takže další těžký den, ale ty vzdálené hvězdy nade mnou rozhodně stojí za to a zdá se, že stále stojí při mně.

 

Kompletní fotogalerie »

 

...pokračování příště....

 

Pavel "Margl" Macháček

Diskusní fórum pro: "Arizona Trail Race, 7. díl: Pizza na trať"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama

Pojištění kola v rámci pojištění domácnosti u Top-Pojištění.cz.

automobiloveDILY24.cz



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Phone Maps - Svět doslova na dlani
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 Cykloserver.cz | | Tel.: (+420) 731 136 014

Design by OVX.cz


Reklama: Praktické láhve na pití botanela ze zdravotně nezávadného plastu