Není vůbec snadné, dokopat tým každoročně na startovní čáru. Zvlášť, když je sestaven z takových hyperaktivních individuí, jako ten náš. Náš běžec si loni přivodil před závodem zlomeninu klíční kosti. Letos však sám sebe opět trumfl, neb si na pětkrát zlomil při lyžování nohu. Jenže tenhle závod se v žádném případě nevzdává, a tak jsme pořídili náhradního běžce, registrovaného mezi bezprizorními borci. A tak vybíhá Cykloserver tým již po páté do lesů, vod a strání závodu Bobr Cup.
Jen pár minut po doznění startovního songu Highway to Hell již bojuje masa běžců s živlem v prvním brodu řeky Moravy. Po důkladné očistě v ledové vodě absolvují běžci 15 km po lesních a polních cestách. Poté putuje ohlodaný štafetový kolík do tlapy bajkera. První část 25-ti kilometrové trasy se tváří pohodově a sjízdně, nabízí šanci nahnat časové rezrvy. Po průjezdu dálničním podjezdem už trať nabírá grády. Podmáčené stoupáky jílovitých lesních cest nabízejí možnost důkladného protažení lýtek, poněvadž jsou bez řádných drapáků nejetelné. Zablácený stroj je možné několikrát odbahnit v průzračných brodech pod Templem.
Další příležitost na výrobu adrenalinu se bajkerovi skýtá ve vypečeném sjezdu, trefně nazvaném „Velká závrať“. Důležité je neztratit náladu v závěrečném kukuřičném poli, kde to na blatě trošku „plave“. Pak ještě neutopit sebe ani bajk v posledním hlubokém brodu přes Moravu.
Kolík pak putuje k vodákovi, jenž jej povozí na kajaku. Vodácká trať má 6 km. Těsně před cílem musí zchvácený a splavený borec vyvláčet plavidlo po lešení na čtyřmetrovou rampu, sjet do bazénu a posledním máchnutím pádla protnout cílovou čáru.
Počasí se mezitím umoudřilo, a tak už se v cíli rozproudila zábava Litovel teče proudem. Ze závodníků ještě cáká adrenalin a spokojenost. Jen si představte skočit si během sobotní vyjížďky jen tak do řeky. A to hned čtyřikrát za sebou. Asi byste působili pro kolemjdoucí poněkud bizarně, ale tady na Bobr Cupu je to na denním pořádku. Vzhledem k množství všech těch promočených „nadšenců“ kolem krásně zapadnete. Takže nezbývá než rozebrat, usušit a promazat bajk, poladit formu, nic si při tom neudělat a za rok opět, již na 15. ročníku závodu, který se nevzdává, ahoj.
Keep bobring!
Ruda Růžička
