Běžce vyprovází na 15 km XC trať titulní song z Posledního Mohykána. Krom 2 km asfaltu vede trať lesními a polními cestami, zpestřenými několika osvěžujícími brody Litovelského Pomoraví. MTB trať nabízí na 25 km opravdu vyváženou kombinaci výjezdů s parádními technickými sjezdíky, pěkně mokrými brody a dalšími překvápky. Při krásném slunečném počasí, je však koupačka v Moravě celkem příjemným osvěžením. Pěkně husté okamžiky přicházejí pravidelně na známých místech jako je Velká závrať, ostrý terénní zlom s krapet střemhlavým sjezdíkem. Další divoká zóna se nachází pod Templem u Chrámu přátelství. Technický sjezd skalním korýtkem působí trošku kamikadze, ale s přivřenýma očima to nevypadá zas tak děsivě. Pokud nevysednete hned na začátku sjezdu, tak potom je další zastávka až úplně dole. Následuje hezká vyjížďka podél ramen Moravy s velmi malebnými zákoutími. Při troše pozornosti vám jistě neunikne vesele trylkující moudivláček lužní či břehule říční. Jen opatrně s tím kocháním, neb jsou tu i nečekané nástrahy a překvápka. Například v podobě hluboké terénní propadliny ve finálním single trailu. Právě zde se sbíral nějaký nepozorný, lehce otřesený biker-ornitolog ze samého dna (jen nepatrný kousek od vzrostlé žebratky bahenní)…
Všudypřítomní diváci trpělivě vyčkávali u osvědčených brodů a sjezdů na jakékoliv extrémně napínavé okamžiky. Zejména u posledního pěkně hlubokého brodu těsně před cílem. Pokud střemhlav sjedete strmý břeh řeky a v proudu se pořádně vymácháte, vězte, že vám diváci budou neskonale vděční.
Třetí vodácká disciplína obnáší doběhnout a doplavat k plavidlu, projet vytyčenou 6 km trať, přenesení lodě s následným překonáním brodu a závěrečným efektním sešupem z třímetrové rampy do bazénu. Celý závod provázela výborná atmosféra až do večerních hodin. Komu by nestačil adrenalin načerpaný na samotném závodě, mohl si vyzkoušet například simulaci havárie v rychlosti 30 km/h na trenažéru společnosti (Pozn.: lépe před jídlem než po).
Přestože jednotlivé úseky nejsou nijak extrémně dlouhé, umožňují každému pořádně si „hrábnout“ a hlavně okusit týmového ducha a spoustu zábavy s přáteli. Pokud se jednou rozhodnete postavit s dalšími podobně „postiženými“ extrémisty na start, počítejte s tím, že vás Bobr Cup chytne a za rok tu budete zas. Takže stačí sehnat tým dohromady a vymyslet nějaký neotřelý název pro svůj profi/crazy tým. Třeba a´la „Vidím světlo na konci tunelu“ nebo „Vyčvachtaný kecky“ a stavte se do Litovle na Bobr Cup 2010. Na závěr nezbývá než jen suše konstatovat, že nás pořadatelé opět nešetřili a vyždímali z nás to nejlepší, co v nás zbylo. Takže za rok (až se z toho trochu zregenerujeme), se zase rádi zúčastníme.
Keep bobring!
Rudolf Růžička & CYKLOSERVER team
