Extrémní závod Free Litovel Bobr Cup stále spolehlivě přitahuje více i méně profesionální nadšené amatéry a hobíky. Startovní listina je stále zdobena krásně neotřelými názvy týmů, jako je: Rychlá rota, Kolemjdoucí nebo třeba Výběr z bobrů. I nám bylo letos ctí zabojovat si s ostatními týmy na krásné, leč vypečené trati.
Běžce tradičně vyprovází na 15km trať song s příznačným názvem „Highway to Hell“. Krom 2 km asfaltu vede trať lesními a polními cestami, zpestřenými pro osvěžení několika brody přes Moravu. Biker absolvuje 25km trať s vyváženou kombinací výjezdů s parádními technickými sjezdíky, svěžími brody a dalšími překvápky. Třetí, vodácká disciplína obnáší doběhnout a doplavat k plavidlu, projet vytyčenou 6km trať, přenesení lodě s následným překonáním brodu a závěrečným efektním skokem z rampy.
Prostředí závodu je vsazeno do krásného prostředí lužních lesů povodí Moravy. O jejich spletitosti, jsem se mohl sám přesvědčit při zahřívací vyjížďce. Zlákala mě lesní pěšina, po které jsem se propletl do hloubi pralesa. Cesta mě vyvrhla zpátky do areálu až těsně před doběhnutím našeho běžce Lomiho. Takže kolík přebírám už řádně rozšlapán a vrhám se na stíhací jízdu.
Na malém mostku přes řeku nás umravňoval starostlivý organizátor, když naléhavě volal: „Pozor, klouže to!“ Sotva to dořekl, biker přede mnou potvrdil jeho slova a mohutně sebou břinkl přes celou šířku mostku. A taková nevyzpytatelná byla letos většina trati. Tam, kde jsme byli zvyklí pustit bike do sjezdu a jen si tak řezat zatáčky, tam jsme si letos zkusili kvalitní školu smyku. Na některých obzvlášť bahnivých úsecích přestávaly úplně fungovat jakékoliv přírodní zákonitosti (kromě gravitace) a nebohý cyklista zažil, jaké pocity asi zažívá takový „hadr na holi“.
Diváci opět přihlíželi a fandili na známých místech tratě. Kdykoliv je na dohled skrumáž fanoušků, bude tam pravděpodobně nějaká patálie. Aneb atrakce pro diváka – průser pro bikera. Obzvlášť oblíbenými stanovišti jsou samozřejmě brody. Ty mají jedinou výhodu – a to, že vám alespoň částečně zbaví stroj nánosu bláta a kola se vám zase volně roztočí. Divácky nejatraktivnější brod čeká až před samotným závěrem. Pokud se rozhodnete z toho kola prostě neslézt, vězte, že jakmile se spustíte strmým břehem dolů, už vystoupit nelze. To jsem si uvědomil, až když jsem zmizel i s kolem pod hladinou. Ale divákům se tyhle držkopády patrně líbí, neb byli hned ve varu. Dojet na prázdné gumě do cíle už byla hračka. Vodák Maty čapl kolík a vyběhl si vybojovat svůj souboj s mokrým živlem...
Když jsme se v cíli opět všichni sešli, bylo vidět, že dnešní dávka adrenalinu zabrala báječně. Srdce nám ještě dlouho tepala do rytmu Highway to Hell a z očí šlehaly plamínky těch, co prošli Bobr Cupem znovu až do cíle…
Velké díky pořadatelům, že jsme se mohli v sobotu tak parádně zničit, pobavit se a konečně se zase jednou pořádně vykoupat.Taky jsme po roce stmelili týmového ducha a zažili s kamarády spoustu zábavy. Pokud se jednou rozhodnete postavit s dalšími podobně praštěnými borci na start, Bobr Cup vás zaručeně chytne a za rok tu s námi budete zas…
Keepbobring!
Rudolf Růžička & CYKLOSERVER Team
Foto: Honza Luxík a Stanislav Heloňa
