Sněhové podmínky byly sice ideální, zato počasí nám příliš nepřálo a slunce se ne a ne prodrat skrz mlhomraky válející se všude kolem nás. Ještě že jsem místní a na start jsem sice se zpožděním, ale i tak trefil i v té bílé tmě. Zbylo na mě nepopulární místo na konci startovního pole, z kterého jsem stěží viděl startovní bránu.
Dle pokynů pořadatele jsme první kilometr jeli soupaž v několika paralelně natažených stopách, kvůli zvýšení bezpečnosti, ale i tak jsem viděl mnoho pádů a zlomených karbonových holí. Snažil jsem se propracovávat dopředu, ale co na plat, moc to nešlo. Předjet vláček např. osmi a více skateujících závodníků soupaží ve stopě je pěkná dřina. Chvílemi jsem měl pocit, že by bylo rozumnější se poslušně zařadit do toho vláčku a tak dojet až do cíle.
Jednoduše řečeno jsem to totálně zvoral. Místo abych si vystál kvalitní startovní pozici, jsem se špuntoval vzadu a hudroval, že mi nikdo nechce uhnout.... Stopa, stopa, zleva, zprava, já bych Vás z dovolením jenom tady předjel atd. nefungovalo. Nefungovalo nic. A stopa na soupaž byla zoufale pomalá a hrozně vysilující.
Nakonec jsem na cca 10. km vzdal snahu o nějaké pěkné umístění a rozhodl se užít si krásnou trať a výhledy přes sklenici mléka na Krušné hory (ale vím, že za tou mlhou jsou). Cílovou čáru jsem překonal v čase 1:09 a ztrátou skoro 12 min na vítězného Jakuba Sikoru.
Kompletní výsledky závodu volnou technikou na 22 km jsou zde
Předloni jsem si ozkoušel tlusťocha (fat bike), loni a letos 22 km volnou a už dnes vím, že příští rok pojedu opět fat bike, kde je méně startujících a více prostoru pro předjíždění. No a nebo prostě jenom budu na běžkách včas na startu :)
Pořadatelé Stopy pro život u nás v Krušných Horách opět prokázali, že umí uspořádat závody na perfektní úrovni. Zázemí v cíli, občerstvení na trati, značení trati, parkovaní, gastroservice (tentokrát mě moc potěšili nudle s mákem) atd. z mého pohledu perfektní
Jindra Volný
