Aktuality

Tedy nejklidnější, to je takové klišé. Závodníků se sem na jubilejní ročník sjelo opravdu požehnaně, konkurence byla prakticky srovnatelná jako minule na tradičně silném Karlštejně, což svědčí o tom, že si bikeři Šumaváka velmi oblíbili a neváhají za dobře zorganizovaným závodem dojet klidně na konec světa, kterým Zadov tak trochu je. Závodníci si ji uměli užít i přes skutečnost, že v hlubokých lesích kromě lesa občas zašuměly i defekty duší či bezduší, kromě ptáčků cvrlikaly také ořechy zadních kol a voňavý šumavský vzduch byl cítit až potom, co se usadil prach, za koly aut, kterými se sem bikerská veřejnost dostavila. Pokud by snad někomu přírodní krásy až tolik neimponovaly, pohlazením na duši mu byl luxusní výhled na jadernou elektrárnu Temelín, která byla ze severních zadovských svahů díky výborné viditelnosti téměř na dosah.

Nepřehlédnutelnou kulisou dne bylo také množství obrněných bikerů v integrálkách sedlající celoodpružená kola s výrazně vyššími zdvihy a širšími plášti, než je našinec zvyklý. Nebylo těžké uhodnout, že se s takovým vybavením nechystají utkat tváří v tvář s drsným terénem některé z kápéžetkových tras. Přímo na Zadově se tento víkend konal také další závod sesterské České Enduro Serie, takže kromě šlachovitých chrtů na strojích odlehčených do posledního gramu tu bylo k vidění i něco z drsnější cyklistiky. Nemuselo ovšem zůstat jen u koukání, mnozí se nechali zlákat nabídkou zvýhodněného startovného při účasti na obou akcích.

Ale teď už k závodům Kola pro život. Po sychravějším týdnu se umoudřilo počasí a připravilo krásný slunečný den s teplotou i v 1000 metrech kolem 20 stupňů. Všechny trasy vedly většinou lesem, takže deště, které se v průběhu týdne objevily, po sobě zanechaly jen pár louží. Podmínky k závodění byly prakticky ideální a na Zadov dorazilo bezmála 1600 bikerů. Nejvíce nedočkaví byli samozřejmě ti nejmenší, takže závodní den zahajovaly dětské kategorie v rámci ČT Déčko Junior Trophy. Na krásné lesní tratě v mechu a kapradí je nemohl přivítat lépe nikdo jiný, než živá postava Večerníčka v nadživotní velikosti, která celý den bavila děti v areálu a doprovodila je i na stupně vítězů. Vůbec nevadilo, že na rozdíl od své televizní předlohy nemohla z ekologických důvodů rozhazovat kolem sebe papíry, ani že nepředváděla triky na jednokolce, radost byla i tak obrovská.

Druzí přišli na řadu v 11:30 nejzkušenější bikeři. Šumavská hlavní trasa B s délkou 54 km a převýšením 1579 metrů nabízí to hlavní, co se od Šumavy čeká, tedy většina trati vede lesem. Trasa má ale také poměrně specifický průběh. Ačkoliv Šumava nejsou žádné velehory, závodí se zde ve slušných nadmořských výškách kolem 1000 metrů. Aby tak vůbec bylo po startu kam stoupat, je startovní prostor parkovišti u lyžařského areálu Kobyla, který se nachází v 950 metrech nad mořem, což je o nějakých 150 m méně než leží churáňovský areál s cílem. Tak vznikl prostor pro úvodní zhruba 2kilometrové stoupání po silnici, kde bikeři hned po startu ukázali, co v nich je. Kromě hlučících davů výborných fanoušků je kupředu hnaly také 4 finanční prémie, ze kterých se tři nacházely vždy u některé z horských chat a poslední, nejtučnější, si vysloužil ten, kdo zvládl nejrychleji zaváděcí průjezd cílovým prostorem.

Po menším oddychu s krátkým sjezdem po asfaltu, se stihlo čelo závodu pozdravit s pomalejšími závodníky, kteří v protisměru teprve stoupali na Churáňov, pak ale přišlo další prudké stoupání na nejvyšší bod trati pod vrchem Přílba. Nyní po infarktovém startu většina závodníků ocenila zážitkový Birell segment, který byl situován na poměrně rychlý travnatý sjezd po sjezdovce v Nových Hutích na konci okořeněný osvěžujícím brodem. Po chvíli následoval ještě další dlouhý rychlý sjezd, takže svoje umění mohli ukázat také sjezdaři, kterým ze začátku zatápěli vrchaři a zařadit se do správné výkonnostní skupinky. Nyní trasa, až na pár jedovatých brdků, pozvolna klesala až do 700 metrů na nejnižší bod trati ve Vimperku.

Atraktivní průjezd historickým centrem Vimperka s hradem byl posledním zpestřením před zpáteční šichtou. Těm, co přírodní energie sálající z šumavské přírody nestačila, dočerpali i nějakou další na občerstvovací stanici, a pak už jen vzhůru zpátky do cíle. Vzhůru doslova, jelikož nastoupat chybělo ještě 400 výškových metrů na zhruba 18 kilometrech. Právě zde se teprve ukázalo, jak dobře si závodníci dokázali rozvrhnout síly. I když trať vedla většinou po širších cestách, několik hravých pasáží pro milovníky techniky se také našlo. Zejména poslední úsek těsně před cílem byl výhodou pro ty, kteří ještě ve zbytku sil našli i nějaký ten cit pro techniku a mohli tak vybojovat pozici k dobru ještě před závěrečným sprintem ve fanoušky obloženém cílovém koridoru. Do cíle se jako první na vítězné vlně dovezli mezi muži Matouš Ulman a mezi ženami Jana Pichlíková, kteří oba potvrzují skvělou formu, když obhájili vítězství z minulého podniku.

Kratší trasa C se tentokrát vešla do 30 km, konkrétně 29 km s převýšením 694 metrů. Ve 12:30 startovala přímo z areálu v Churáňově, byla ochuzena o úvodní “zbytečný kopec”, což mnozí jistě uvítali, ale také o jeho báječnou atmosféru. Závodníci tak museli svá těla dostat do varu sami v prvním krutém kopci pod Přílbu a oddychli si až v zážitkovém Birell segmentu, kde trasa kopírovala delší Béčko až za Šindlov, kde se odpojila a šla svou vlastní vlnitou cestou zpět k cíli. Několik kilometrů před cílem přislo spojení s trasou B. Zatímco trasa B do tohoto spojení stoupá prudkým kopcem, Céčkaři naopak přijíždí rozjetí z dlouhého sjezdu, takže dochází k vtipným situacím v krátkém brdku, který ihned za spojením následuje, kde si i výrazně slabší závodníci trasy C mohou užívat slasti při předjíždění silnějších borců z Béčka. Tedy alespoň na chvíli, než jim dojde setrvačná síla a musí opět nastoupit fyzická, protože do cíle ještě zbývá pořádný krpál. Nejvíce sil prokázal Tomáš Matějka v prestižním přeboru spořitelních juniorů, kteří mají svou líheň v nedalekém Vimperku. Mezi ženami se blýskla svým premiérovým vítězstvím na KPŽ energií z gumídků napumpovaná Áďa Fuksová.

Nesoutěžní zcela nová Trasa D - Fitness jízda měřila 16 kilometrů a nastoupala 287 metrů. Startovala ve 13:00 z areálu v Churáňově a zavedla účastníky, opačným směrem než ostatní trasy, takže si účastníci přece nějakého toho klidu v krásné šumavské přírodě užili. Profil trati měl stejný charakter jako ostatní trasy, takže první polovina spíše z kopce, ale po nezbytném občerstvení ve Studenci čekal všechny opět výšlap na Churáňov.

V cíli si už pak všichni bez rozdílu trati užívali zasloužený odpočinek u gulášku s točeným Birellem nebo jiné kombinaci dle vlastní chuti, možností bylo spousta. K dispozici všem byl tradiční koloproživotní standard v podobě nezbytného servisu, úschovny, a myček kol i sprch, také spousta dalších stánků s cyklistickými doplňky. O práci postaráno měl stan zdravotníků ZP MV ČR, kam zamířil nejeden biker, který se nechal zlákat ke svezení na některé z RZ připravených na nedělní enduro závod. Po vyhlášení vítězů a rozlosování bohaté tomboly se pak část závodníků chystala k návratu, ale mnozí zůstali až do neděle, buď již na zmíněný enduro závod, nebo si jen tak prodloužit pobyt v krásném prostředí. Zkrátka, kdo letos Šumaváka navštívil, jen nerad se vracel domů. Všichni poznali to kouzlo, kvůli kterému se sem jezdí závodit na horském kole již 20 let.

Martina K. Ptáková