O této zastávce kolují legendy, a podobně jako bikemaraton Drásal, má své specifikum. Jeho unikum spočívá v jedinečné atmosféře, kdy je trať obsypána davy fanoušků. Zejména jde o kopec zvaný Mlýnice, kdy si závodníci mohou připadat jako na Tour de France. I já jsem chtěl tuto atmosféru zažít, proto jsem se letos rozhodl do Klokočůvek u Oder vyrazit. Bohužel zmíněné fantastické atmosféry jsem si příliš neužil...
Kvůli značné vzdálenosti jsme s dalšími kolegy z týmu vyrazili již v pátek večer a přespali v penzionu nedaleko místa závodu. Při pátečním „soustředění“ jsme probírali mimo jiné i předpověď počasí, která se pro sobotní klání nevyvíjela příznivě. Během pátečního večera pršelo, i na sobotu byl hlášen déšť a zataženo, takže to vypadalo na náročný závod v těžkém terénu. Mé obavy se potvrdily při sobotní snídani, kdy při pohledu z okna byla obloha jeden velký mrak a dle očekávání pršelo. Situace se nezlepšovala při příjezdu do areálu, kdy se spíše zdálo, že déšť naopak houstne. Když jsme dorazili na místo, tak louka sloužící jako parkovací plocha byla značně promáčená a dalo se očekávat, že zpáteční odjezd autem bude výzvou.
Po příjezdu jsem zůstal společně s kolegy v týmovém stanu. Tentokrát ani nikdo neměl myšlenky na předzávodní projetí, nemělo by to velký význam. Bylo lepší zůstat v suchu a těsně před začátkem vyrazit k místu startu. Tuto taktiku zvolilo více lidí, takže všichni zůstávali u svých stanů či ve svých autech, snad i vyhlíželi lepší podmínky. Nutno podotknout, že i přes nepřízeň počasí jsem viděl mnoho fanoušků, kteří přicházeli a připravovali se na povzbuzování závodníků.
Pomalu se blížil čas startu 56 kilometrů dlouhé trasy B, kterou jsem tentokrát zvolil. Vyrazili jsme tedy přibližně 10 minut před 11:30 směrem ke startovním blokům. Nebyli jsme jediní, většina účastníků se chovala stejně a největší nápor řazení se na start byl právě jen pár minut před závodem. Jaký to rozdíl oproti jiným závodům, kdy závodníci stojí připraveni v koridorech třeba i více než půl hodiny před startem.
Startovní výstřel následoval chvíli po tom, co jsem se zařadil do svého bloku. Co se týče počasí, tak to se v tu chvíli přece jen umoudřilo a v době startu nepršelo. Dokonce se i lehce oteplilo, možná to bylo způsobené mou stoupající tepovou frekvencí. Zdálo se, že se přece jen blýská na lepší časy. Samotná atmosféra na startu byla odlišná od ostatních závodů, kolem bloků bylo hodně fanoušků. Jakmile přišel kýžený čas a závodníci se vydali na trať, bylo kolemstojící fanoušky slyšet, zejména zvuk řehtaček byl velmi hlasitý. Bylo to úžasné a pro mě ojedinělý zážitek. Díky podmáčenému terénu byly již první metry poměrně náročné a dostat se pod nafukovací bránu a dále na asfalt dalo zejména závodníkům s vyššími čísly zabrat hned na začátku.
Startovní pole se hned od úvodu natáhlo a ani nepříznivé počasí nezabránilo nastolení rychlého tempa v prvních desítkách metrů. Již úvodní kilometry vedly do kopce a tento úsek závodu byl zakončen výstupem na Luboměř. I přes počáteční obavy se mi jelo dobře, ani blátivá trať mi nedělala velký problém. Hlavně jsem se těšil na zmiňovanou Mlýnici a její atmosféru. Tento bod byl naplánován na přibližně 25. kilometru. Asi na 10. kilometru nás čekalo první strmější stoupání, podřazoval jsem proto na lehčí převod. Bohužel jsem zaslechl nepříjemný zvuk, který mě donutil slézt z kola. Zprvu jsem si myslel, že řetěz jen spadl, ale to nebyl ten případ. Část řetězu zůstala zaseknutá pod malým převodníkem a nebylo možné s ním hýbat.
Rozpojil jsem spojku, snažil se nějakým způsobem zaklíněný kousek rozhýbat, ale bylo to marné. I kolega z týmu se mi snažil pomoci, leč marně. Byl to další z technických problémů, které mě letos potkaly a vyřadily předčasně z rozjetých závodů. I když jsem se po předchozí zkušenosti v rámci KPŽ Plzeň vybavil rychlospojkou a nýtovačkou, nebylo mi to nic platné. Opět jsem cítil velkou bezmoc a zmar. Jel jsem přes půl republiky užít si jeden z vyjímečných závodů, zažít zmiňovanou atmosféru při výjezdu Mlýnice, ale nepodařilo se. Do cíle jsem se tedy vrátil o něco dříve, než jsem plánoval…
Výhodou předčasného konce bylo mít teplou vodu ve sprchách a nemuset čekat ve frontě na wapku k omytí kola. Již v civilním oblečení jsem pak vyrazil k místu cíle, kde jsem vyhlížel příjezd nejrychlejších závodníků. Při této zastávce jsem i poprvé využil služby praní prádla, která je v areálu nabízena. Bylo příjemné vézt si domů čisté oblečení;-) Tuto službu můžu tedy jen doporučit ;-)
Pohyb v areálu však nebyl snadný, všude bylo bláto, takže lidé mající holínky byli ti nejšťastnější ;-) Cílová rovinka byla v místě startu, díky počasí a průjezdu stovek závodníků, doznala více než blátivých změn. Dojezdy v rozbité trati byly pro závodníky jistě velmi náročné, diváci si je však užívali. Bylo nádherné sledovat, jak všichni borce v posledních metrech podporovali a fandili jim. Z vítězství na dlouhé trati se v kategorii mužů radoval Pavel Boudný a mezi ženami zvítězila Barbora Průdková.
Oderská Mlýnice se pro mě stala smolným závodem. Samotné zážitky z trati jsou jen krátké, bohužel jsem nezažil ty nejzajímavější pasáže na trati. Alespoň mám důvod se do Klokočůvek zase vrátit v příštím roce. Byl jsem také moc rád, že se nám autem podařilo opustit louku, kde nejedno auto zapadlo. Celou letošní sezonu mě provází technické potíže. Věřím, že další rok bude v tomto ohledu přívětivější. Mám však ještě v plánu jeden závod, rád bych sezónu uzavřel zavírákem KPŽ v Novém Městě na Moravě. Doufám ve šťastné rozloučení se se závodní sezonou 2017:-)
Petr Šmíd
