Jak jsem zmínil, zimní přestávka byla dlouhá, proto jsem se již delší dobu těšil na naskočení do závodního kolotoče. V předchozích letech jsem svou sezónu zahajoval v Brdech, nicméně letos to vyšlo jinak a svůj první závod jsem si odbyl v Hradci Králové, kde se 14. dubna jel první podnik seriálu Nova Cup. Trans Brdy jsou mým domácím závodem, proto jsem se i letos opět rozhodl zkusit zde své štěstí.
V živé paměti jsem však měl ještě minulý rok, kdy v době závodu panovalo téměř zimní počasí, teploty lehce nad nulou, bláto, déšť, čímž se tato zastávka proměnila v peklo a dojetí bylo skoro až zázrak. Snad i díky těmto vzpomínkám jsem letos zvolil změnu a místo obvyklé trasy B jsem zvolil kratší céčko, které měřilo „jen“ 40 kilometrů. Předpověď počasí byla letos velmi příznivá, takže v sobotní den panovalo s loňským rokem nesrovnatelné počasí. Již dopolední teploty připomínaly spíše letní období a v době startu se pohybovaly hodně přes 20°C. Jak si to počasí s námi zahrává a každý rok je zcela jiné!
Přestože jsem se Brdského závodu účastnil již poněkolikáté, letos byl pro mě novinkou díky výběru jiné trati. Kdysi jsem tu na C trase startoval, nicméně trať vypadala úplně jinak, byla mnohem kratší a navíc se startovalo a končilo v sousední obci Lety u Prahy. Letošní čtyřicetikilometrová trať neslibovala jednoduchý začátek sezóny, během této porce kilometrů jsme nastoupali přes 1200 výškových metrů. Jako vždy odstartovali nejprve závodníci hlavní trasy B, která byla opět velmi dobře obsazena našimi elitními jezdci. Ve startovním poli nešlo opomenout čerstvého vítěze etapového závodu Cape Epic Jaroslava Kulhavého, který si tento podnik podmanil a zvítězil před Matoušem Ulmanem. Protože béčko startovalo hodinu před céčkem, byl jsem se na start těchto borců podívat. V 11 hodin se tedy vydal na trať více než osmisethlavý peloton.
V poledne přišel kýžený start mé trasy C, společně s dalšími několika sty bikery jsem se tedy vydal vstříc Brdským lesům. Obě tratě jsou z velké části podobné, věděl jsem, že přibližně prvních dvacet kilometrů mi bude povědomých. Startovní koridor byl umístěn v ulici 5. května a po výstřelu jsme se vydali přes most, před kolejemi zatočili doleva, podjeli viadukt a podél nich se dále blížili směrem k Řevnicím. Po této úvodní rovinatější části následovala ostřejší levotočivá zatáčka a po ní, mě již dobře známý, výšlap na kopec Červená hlína. Dá se říct, že v tomto kopci se rozhodne o tom, kdo bude moci bojovat o přední příčky, případně o vítězství. To platí pro obě hlavní trasy.
Snažil jsem se držet vpředu, nicméně nejlepším jsem nemohl konkurovat. Má letošní zimní příprava byla ve srovnání s tou minulou lepší, přesto jsem však nenajezdil takové množství kilometrů, které jsem plánoval. Počasí, práce, nemoci, rodina, to vše jsou faktory, které ovlivňují nejen můj tréninkový plán. Mým cílem bylo hlavně úvodní kopec nepřepálit a pošetřit síly na další průběh závodu. I po zdolání tohoto úvodního stoupání nás dále čekalo několik těžších výjezdů, kde se dalo získat, ale i ztratit dost pozic. Po dosažení Brdského hřebene jsme s menšími výstupy a sestupy pokračovali po zpevněných lesních cestách až k areálu Skalka. Kolem Skalky vede pasáž po asfaltu, která nás po kratším sjezdu zavedla do lesa a prvních techničtějších úseků.
Díky suchému počasí se dalo přes kameny i kořeny, kterých bylo po cestě dost, jet celkem bez problémů. Nedalo se to srovnat s rokem 2017, kdy jsem se tu dost trápil. Stále jsme jeli stejně jako závodníci na delší trase B, až jsme dojeli k odbočce nedaleko kopce Vrážky, kde my „cečkaři“ odbočili doprava. V této době jsme byli přibližně v polovině závodu a začali se vracet zpět. Zanedlouho se obě tratě opět spojily nedaleko jediného mezičasu. Druhá část trasy byla z mého pohledu techničtější, po vrstevnici jsme projížděli kolem obce Halouny. Po jejich minutí následoval nejprve výjezd k vrcholu Babka. Dále jsme se opět blížili obci Řevnice, před níž jsme přejeli silnici spojující právě tuto obec s Mníškem pod Brdy.
V této fázi závodu jsem se stále cítil relativně dobře, i přes menší krize se mi nohy celkem točily. Pár závodníků se mi podařilo dojet, takže jsem si říkal, že výsledek by mohl být dobrý. Stále však byl přede mnou poslední výšlap, který nás čekal. Těsně před cílem jsme se napojili na úvodní kopec, kdy asi v polovině trasa uhnula vpravo a vedla strmě několik set metrů, jejíž zdolání končilo nedaleko od vrcholu Hvíždinec. Toto stoupání je opravdu velmi náročné a musím přiznat, že jsem ho celé na kole nezdolal a část musel vyšlapat po svých. Nebyl jsem sám a věřím, že v tuto dobu toho měla většina závodníků tzv. plné brejle. Myslím, že zahrnutí této pasáže by stálo za zvážení ze strany organizátorů. I bez něj je trasa poměrně náročná, zajímavá, technická, plná stoupání a sjezdů, takže každý si snad přijde na své. Chápu, že pro elitní či lépe trénované jedince toto neznamená takový problém, nicméně většina by si dle mého názoru ráda tento kopec odpustila.
Po překonání této poslední velké překážky následoval poměrně náročný sjezd, který nás vrátil na úvodní rovinku. Nejednalo se však o nic lehkého, místy prudký sklon, člověk musel být velmi obezřetný, aby jej zvládl bez pádu. Po vyjetí z lesa a zatáčce doprava kopírovala trasa úvodní kilometry podél kolejí, po chvíli jsem podjel viadukt a směřoval k lanovému mostu, po jehož přejezdu již následoval cíl.
V cíli jsem toho měl celkem dost a byl jsem rád, že jsem zvolil kratší trasu. I přesto, že bylo krásné počasí, tratě suché, tak vzhledem k nedostatečnému počtu najetých kilometrů by pro mě delší trasa byla velmi náročná a určitě bych se zejména v konci dost trápil. S výsledkem mohu být nakonec spokojen, i když před startem jsem doufal v přece jen lepší umístění. Mrzí mě nevyjetý kopec, ale zase jsem rád, že jsem trasu absolvoval bez pádu, defektu a křečí. Trať se v Brdech v posledních letech dost měnila, poslední dva ročníky byly, myslím, již stejné. Doufám, že organizátoři zváží zařazení posledního kopce, který je dle mě myslím zbytečný. V opačném případě budu účast v příštím roce na tomto závodě zvažovat.
Co se týče možné změny trasy, budou organizátoři možná nuceni k takovému kroku sáhnout. Letošní ročník se totiž nesl i ve znamení nepříjemné události, a to úmyslnou změnou trasy. Když jsem přijel k týmovému stanu, několik mých kolegů si stěžovalo na to, že během trati bloudili. To se týkalo závodníků obou tras a dotklo se i elitních jezdců, mluvilo se o Pavlu Boudném. To, že došlo k úmyslné změně trati, potvrdili i organizátoři KPŽ, což se můžete dočíst zde. Přesto, že se mě bloudění netýkalo, tak chování takovýchto jedinců nechápu. Nejenže takováto změna může mít vliv na konečné pořadí, ale hlavně by mohlo dojít k vážnému zranění. Tento čin nelze než odsoudit a doufám, že se pachatele podaří najít a řádně potrestat. Jak sami organizátoři zmínili, je možné, že příští rok bude zcela jiná trasa Trans Brdů, takže uvidíme, co nás bude čekat.
Petr Šmíd
foto: autor a archiv KPŽ
