Druhou květnovou sobotu se v Přerově jedou celkem tři kategorie pro silničáře (216 km, 136 km a 83 km), dvě kategorie MTB (55 km a 30 km) a nově dokonce Mamutí triatlon. Mě vždy stačí 55 km na biku s převýšením 780 metrů.
Letos se rozhodla příroda vrátit Mamutovi loňskou nepřízeň počasí a vytáhla se s příjemnými 20 stupni, slunečnem a zejména krásnou viditelností. Na prezenci do přerovského výstaviště jsem dorazil minutu před uzavřením a byl jsem rekordně rychle odbaven. Ostatně všechno mělo spád, za necelých 30 minut se startovalo, takže jsem se vrátil k autu, převléknul se a prostě jel. Na mou padesátku vyrazilo asi 200 kousků, na třicítku 120 výletníků.
Trasa samotná patří opravdu k nenáročným - téměř bez kopců a nabízí svezení po loukách, lesních cestách a vše je doplněno hravými singltreky. Nejprve jsme se vyhoupli nad Přerov s výhledem na chemický průmysl, ale i dál do Hané. První zpestření přichází nad Čekyní, kde se téměř celému čelu podařilo zakufrovat. Naštěstí šlo jen o sto metrů.
Pro mě nejhezčí singltrek přišel okolo vodní nádrže Tršice, odkud se vyjelo k Doloplazům. Zde jsem naštěstí chytil balík cyklistů, jelikož se pokračuje po otevřených úsecích, kde často fouká. Techničtější úseky přišly opět za občerstvovačkou. Občerstvovačku pořadatelé tradičně pěkně udělali v lomu ve Výklecích, kde je namotaný krásný okruh, který sjíždí téměř do průzračné vody lomu. Zde si lze udělat představu o pozici soupeřů, jelikož vjezd i výjezd je totožný a se soupeři se míjí po chvíli v protisměru.
Druhá půlka se mi jela příjemněji. Otočili jsme se směrem k jihu a zde jsou krásné výhledy na Hostýnské vrchy. Tak jsem se kochal a najednou jsme byli za Sobíškama. Zde je poslední pěkný technický úsek a dojezd do cíle, kde mě čekala desetiměsíční dcera se ženou. A jelikož byla v nepohodě, víc teda ta menší, tak jsme upalovali zpátky domů.
Mamut má již svou historii – 14 let silnice a 11 let biku a jede v zaběhlých kolejích. Letos velká pochvala za to, že poprvé byla teplá voda ve sprchách. Do budoucna bych se přimlouval jen o malinkou změnu. Trasa vede úplný kousek od čtyřmetrové sochy Mamuta. Myslím, že k názvu by se hodilo ten kousínek zabočit, aby se mohlo projíždět přímo okolo. Taková třešnička na dortu.
Z výsledkového servisu aspoň MTB: 55 km s přehledem vyhrál Jan Jobánek před Petrem Pilňáčkem a Tomášem Petříčkem. Všechny výsledky a další info na miko-cycles.cz.
Jinak letos měl Mamut pro mě osobně důležitější rozměr. V září jsem měl vážný úraz zad a byla mi doporučena každodenní rehabilitace a zákaz kola. Půl roku mi bylo opravdu ouvej, ale sotva mi otrnulo, bylo mi jasné, že musím situaci nějak řešit. První jsem zakoupil lehotrojkolku, ale s tou nejde jezdit v terénu. Tak jsem ještě před 14 dny investoval do dvacetidevítkového celopéra. A pocity z jízdy na celopéru byly prostě boží. Pro ty, co na celopéru jezdí dlouho, bych asi nosil dříví do lesa, kdybych tady psal nějakou recenzi. Ale je to prostě jiný zážitek z jízdy. Kolo pro mě dostalo opět nový rozměr. Vůbec jsem se nesoustředil na průběh závodu a užíval si jednotlivé úseky. Při popisu závodu jsem to záměrně nezmínil, jelikož bych nepsal o ničem jiném. Nicméně nechci chválit dne před večerem a jsem zvědav, jak přežijí příští týden záda dlouhou Silesii. Zatím jsem pokorně rád, že vůbec mohu na kole jakž takž jezdit.
A nakonec pointa: trasa biku kříží na konci nepřehledně cestu I. třídy a dopravu regulovaly tři pěkné holky ve vestách. V dlouhé chvíli se pustily do řešení určitě vážných otázek a trošičku se zapomněly, takže z křoví se jim neregulovaně vyřítil bajker. Já jsem byl zrovna na cestě domů po této cestě, děvčata viděl v družném hovoru na kraji cesty, takže jedu a hle ho – dobrzdil jsem. Dokonce jsem si ten vyplašený a řvoucí kousek vyfotil. (pozn. kdyby se zmíněný bajker poznal, není to míněno nikterak špatně).
Tonda Liebel
