Se starým bláznem z Rakouska na Chiemsee, 1. část

3.11.2015 07:22

Starý blázen opět sedlá! Počátkem léta sice udeřila sedmdesátka a byla patřičně oslavena. Nikoliv s kolem, ale na vrcholku nádherné, i když trochu nebezpečné, hory jménem Traunstein, která je symbolem a strážcem kraje, který se stal mojí druhou vlastí.

Typická silueta hory jménem Traunstein

Všem koho takové kulatiny čekají a bojí se jich, mohu takovou akci jen doporučit, na deprese není čas – ale to je asi příliš osobní, stejně jako fakt, že jsem cestou dolů škobrtla a ve snaze udržet se na pěšině a nespadnout do údolí udělala pár nekoordinovaných pohybů, při nichž jsem se hlavou otřela o skálu podstatně více, než bylo dobře.

Přenocování v noclehárně. Traunstein

Pro případné čtenáře dobrodruhy by ale mohla být zajímavá další zkušenost. Sešití v nemocnici (7 stehů) proběhlo bez nejmenšího problému na modrou kartičku jedné české zdravotní pojišťovny, i když jsem cestovní pojištění nabízela. Pravda, mám v Rakousku přechodné bydliště, ale nemyslím, že by to činilo nějaký rozdíl. Ostatně, doklad jsem na to s sebou neměla a jen jsem nadiktovala adresu. A samozřejmě nikdo neřekl ani slovo, že jsem snad tam nahoře neměla co pohledávat . Nehoda tohoto druhu tam platí za normální a zvládnutou, pokud to není s vrtulníkem.

Kolu se dostalo plného servisu hned na začátku sezony, ale tréninku bylo pomálu. V letošním horkém létě jsem jezdila sice denně, ale jen na koupání. Na rozdíl od jiných let zato byly dva měsíce intensivního plavání každý den. Jezero Chiemsee ale lákalo už léta – poprvé jsem je viděla z dálnice cestou autem z Rakouska do Garmisch Partenkirchenu a pak ještě lákavější pohled z hor v blízkosti Ruhpoldingu. Plán zněl se k němu dostat od Innu. Kudy, jak a co k němu případně připojit se uvidí na místě. Letos z Gmundenu a do Gmundenu raději po vlastní ose a bez komplikací s vlakem.

Den první, 3.9.
v němž se z první etapy stal prolog

Kdo četl moje povídání před dvěma léty o výletu do Řezna, nalezl tam závěrečnou superetapu i se zablouděním nakonec přes 130 km a s úvahami, jak by se dělala v obráceném směru. Tak tyto úvahy se ukázaly být nerealistické. Nejen že tehdy šlo o poslední etapu, kdy už jsem zcela rozjetá a zvyklá na zavazadla, ale do oblasti solnohradských jezer se sjíždělo po překonání jedné výšiny před Frankenmarktem z té strany víceméně s kopce. Toto vše jsem si ovšem ráno neuvědomovala a z Gmundenu vyjížděla plna optimismu. Počasí nic moc, zataženo a z mraků padalo cosi, co bylo občas mírnými přeháňkami, občas kondenzací mraků. Jedu tedy v pláštěnce zde už víckrát popisovanou cestou přes Aurach a Schörfling do Seewalchenu a dále podle jezera do obce Attersee na stejnojmenném jezeře, celkem cca 30 km. Z této obce je třeba se vydrápat na cyklostezkou R6 do oblasti St. Georgen in Attergau. Při tomto drápání pociťuju řadu potíží, zavazadla jsou mi stále nepříjemnější, i nevelké terénní vlny představují nemilou námahu a myšlenka na Inn a pstruha v pensionu Sattelmayer se ztrácí v nedohlednu.

První setkání s Römerweg

Naštěstí si to v plném rozsahu uvědomuji dost včas a rozhoduji se všeho nechat ve Frankenmarktu. Takto rozhodnutá si aspoň užívám překrásné kulturní krajiny za St. Georgenem, které se říká Attergau. V konci tohoto úseku zajíždím na polosoukromou lesní cestu bez které se na kole od Traunsee do Frankenmarktu nejde vůbec dostat. Dnes je jí kus ještě ke všemu uzavřen kvůli lesním pracem, dělníci mne ale na moji zdvořilou žádost nechají projít. Do Frankenmarktu vjíždím od nádraží, beru si u zavřených turistických informací seznam ubytovatelů, je jich hodně, protože obec leží na jedné větvi Svatojakobské cesty – volím nejjednodušší Pension Weissl za 25 EUR – je opravdu hodně jednoduchý se situací ještě komplikovanou prý probíhající výměnou podlahových krytin, spí se mi ale pohodlně – a v bloku hygienických zařízení na konci chodby nacházím i vanu, což vždy vítám.Kromě toho mám pod pláštěnkou vše propocené a jsem zvědavá, jak to do rána uschne.

Pension Weissl ve Frankenmarktu

Že se to navíc ukáže být nejlevnějším ubytováním za celý výlet v tu chvíli ještě netuším. Na obranu toho pensionu nutno ještě dodat, že dům, zvenku vypadající zcela nenápadně, je asi hodně starý, jak prozrazuje např. klenuté příkré točité schodiště.

Schodiště v pensionu ve Frankenmarktu

Hlad by ještě byl, restauraci, do které by se chtělo jít, ale nevidím, nakonec si při procházce městem kupuji v supermarketu nářez od dosti známého vídeňského uzenáře a housku a později se stavuji v C.a K. kavárně na kafe a kus dortu. Žádnou velkou stravovací chybu v tomto uspořádání nevidím, svérázné stravovací požadavky těla, které nastaly o pár dní později, s tím snad nesouvisely.