Svých pět krátkých okruhů v blízkém okolí Hřebče měli před sebou i bikeři. Dle „velkých pil“ se jednalo o rychlé kritérium. Z vítězství se nakonec radoval David Janda.
Chladné, vlhké i větrné počasí neodradilo silničáře před první možností poměřit síly. Jelikož přijelo dost kvalitních příchozích, takže to spolu se členy UAC znamenalo takřka plné náměstí. Na oschlou trať se v poledne vydalo asi 100 silničářů náležících do balíku A+B – tzn. muži do 40 let a ve druhé vlně po několika minutách i druhý balík – ženy + muži nad 40.
Úvod je dost rychlý, takže 5 minut vlaji na chvostu. Pro některé borce s nižší výkonností znamená konečnou už táhlé stoupání z náměstí ke hřbitovu. Na čele se pořád tvrdě šlape do pedálů, takže první okruh prolétáváme průměrem cca 38 km/h. Na časomíře svítí nějakých 17 minut a následuje očekávané dělení balíku na kostkách ve vsi. Sítem ještě procházím, ale boj na bočním větru ke hřbitovu mě vyčerpává natolik, že následný hup v obci Hostouň už nestíhám a s malou ztrátou končím svoji účast v čelní skupině. Po včerejším běhu nejsem úplně odpočatý a v maximální intenzitě prostě tělo nehodlá pracovat dlouhodobě.
Naštěstí se utvoří skupinka odpadlíků, a tak si zbytek závodu vychutnám ve společnosti borců z pořádajícího oddílu Vinohradských šlapek. Naše tempo pomalu upadá a jezdíme kolo asi za 19 minut. I tak si docela dáváme! Vítek Černý z KPO nás od druhého okruhu „uspořádá“, takže si pomáháme, neb do cíle je ještě daleko a šance, že někoho dojedeme moc velká není. Brdky se zajídají čím dál víc, průjezd po kostkách dokonale naklepe tělo a můžeme si připadat jako na slavné Paříž - Roubaix.
Konečně se trošku srovnávám a v posledním kole si i zazávodíme mezi sebou ve skupině. Jenže všechny pokusy o odjetí končí nezdarem, takže rozhodne až cílový „špurt“. No v našem případě spíš pokus o vydolování zbytků sil. Dle předpokladů z naší skupiny zvítězí Vítek se svojí skvěle sladěnou Kuotou, pak jsem já a dál bratrský boj mezi šlapkami z Vinohrad.
V cílovém koridoru se seřadíme dle pořadí, kterým jsme projeli cílovou páskou a pak se spustíme dolů sledovat dojezd druhého balíku. Během chviličky se vyřítí na náměstí Tomáš Vitáček a za ním dlouhý natažený had těch, co uviseli a mají ještě síly rozdat si to v kopci o cenné skalpy svých rivalů. Vskutku nádherný pohled! Jelikož začíná drobně mrholit, tak si dám jenom colu v hospodě a vyrážím na vlak. Tolik z Hřebče, kde se vítalo jaro úvodním závodem silničářské sezóny seriálu UAC.
Na závěr musím poděkovat organizátorům za skvěle zabezpečenou trať pomocí policejního doprovodu, člověk si klidně může řezat zatáčky protisměrem! Šlapky díky a kdo chce, může přijet v říjnu na "zavírák" sezóny na stejné trati – aneb Poslední šlápnutí. Věřte, že to bude stát za to!
Honza Herda
