Za jeho organizací nestojí nikdo menší než Jan Švarcbach - známý harcovník různých etapových i nonstop závodů doma i v zahraničí. Inspirován závodním utrpením si ho nadělil ještě více v podobě toho pořadatelského. Spojil své oblíbené cyklistické lokality, přidal jim punc výjimečnosti v podobě propojení nejjižnějšího a nejsevernějšího výběžku České republiky, oslovil kamarády, přátele a ti nasdíleli na fejsbůku, a tak byla kapacita naplněna již dlouho před startem.
Cesta na start
Nikdo se nedá odradit ani nevyzpytatelným podzimním počasím, krátkými dny a chladnými rány. Díky tomu se v neděli v pravé poledne ve Vyšším Brodě staví na start 5 desítek roztodivných postav z různých koutů Evropy (ČR, SR, Polsko, Nizozemí, Německo, Slovinsko, Velká Británie, Rakousko). Pouze jedno mají společné - každý z nich má nějaké kolo! Většina horské (fiftyfifty full ku hardtailu), zbytek gravely a pár různých raritek. Od elesťáků po pláťáky, od prázdných kol až po plně bikepackingově naložené. Je vidět, že každý volí jiný přístup a nelze jednoznačně říci, který je lepší.
Předstartovní pivo
Zazní pomyslný výstřel, spanilá jízda okolo náměstí a hned do terénu. Na roztrhání startovního pole stačí počáteční křížová cesta na Martínkovský vrch. Na cestě nás čeká ujet téměř 700 km a nastoupat 17000 metrů. Na chvíli nakoukneme k rakouským sousedům než se v nejjižnějším cípu ČR vracíme. Povinná fotka a můžeme jet dál.
Nejjižnější výběžek ČR
Trasa je pevně daná a každý ji pár dní před akcí dostal ve formátu gpx. Je povinné se jí držet, cestou udělat pár selfíček na předem určených místech a každé odpoledne poslat sms se souřadnicemi aktuální polohy a psychickým a fyzickým stavem. Pořadatel tyto informace zanesl do veřejně přístupné mapy, a tak fanoušci mají alespoň hrubý přehled o dění na trati.
Český Krumlov
Až po Český Krumlov je trasa příjemně zvlněná a docela odsýpá. Divil jsem se, proč vede některými frekventovanými místy (např. výše zmíněný Krumlov, střed Prahy), ale od několika účastníků jsem slyšel, že to byl super nápad, že zde již dlouho nebyli, resp. nikdy. Takže vlastně proč ne? V Krumlově doplňuji trochu cukrů a startuji tělo první dávkou kofeinu, protože nás čeká výstup na jediný pořádný kopec dnešního dne - Kleť 1084 m n. m. Nahoře počasí, že chudáci všichni psi, kteří tam museli! Rychle do sebe hážů chleba s bůčkem (jistě byl v bio kvalitě a light verzi) a na toto můžu šlapat dál.
Kleť
Cestou dolů zima zalézá úplně všude. Naštěstí o pár set výškových metrů je podstatně tepleji a kupodivu i hezčeji, díky čemuž kiláky do prvního CP slušně utíkají. Je jím zámek Kratochvíle (94. km). Odměnou je nám výborná kremrole, některým pivo, většině teplý záchod a povzbuzení od Štěpána Stránského (vítěz mnoha nebo minimálně hodně slušně zajetých nonstop-cyklo-závodů).
Kdesi pod Kletí
Slunce již začíná zapadat a předpověď není vůbec dobrá. Po měsících veder a sucha konečně přichází období alespoň občasných dešťů. No a na dnešek spojených i se silným větrem. Na spaní venku to tentokrát nevypadá. V dálce nám příroda promítá scény z věhlasného Mordoru. Černou oblohu v krátkých intervalech rozsvěcují zlověstné blesky.
Prosím ještě o trochu času. Alespoň k nejbližší vlakové zastávce - oblíbená to ložnice při podobných akcích. Ne. Nemáme šanci. Dostáváme slušnou výstrahu v podobě žaludů a větviček. Proto rychle otáčíme a schováváme se ve dveřích prvního stavení. Máme za sebou prvních 140 kiláků a dnes už to nejspíš dál nepůjde. Meteoradar mne v tom jen utvrzuje. Venku tma a slušná slota, tak nám nikdo neotvírá (Standovi - parťákovi a mně). Hospoda je dva kiláky z trasy, ale v teple se tato situace bude řešit příjemněji.
Máme štěstí na supr paní hospodskou a ochotného majitele drahonické tvrzi. Teplá sprcha a peřiny. Nespím, ale jsem v teple.
Pokračování příště...
Text: Honza Švarcbach, Dan Klimeš
Foto: Honza Švarcbach, Borek Chadima, Zdeněk Sedláček, David Voříšek, Dan Klimeš
