Ze staroslavného Automotodromu alias Masarykova okruhu blízko Brna, před nímž se rozkládá náš jarmark, se line randál, jaký dokážou dělat jen závodní motorky. Nic příjemného, ale naše zvuková aparatura je na vysoké úrovni, takže moderátorovi v podstatě rozumíme. Rýsuje se příjemně slunečný, tak akorát teplý den. Krajina není tak napitá vodou jako v červenci a vlhko se stačilo vsáknout. Pohoda. Na obě trasy – 32 i 64 km – je kolem 300 adeptů a vyrazíme současně v 11 hodin.
Tož jedem. Když jsme vyjížděli na hlavní cestu, vyřítila se zleva tlupa závodníků a málem nás převálcovala. Hmm... na hlavní jsou oni, to je fakt. Jen nechápeme, odkud se vzali. Jako vždycky jsem stál na startu úplně vzadu, a tak mě další skupina rychlíků, ženoucí se vpřed hlava nehlava, dost vyděsila. A za chvilku další. Odkud se, sakra, vynořují?! Ale nic nadpřirozeného se neděje. To jen čelo pelotonu si po startu spletlo směr a zatočilo na rozcestí doleva místo doprava. Snad to zavinil stres z toho rachotu motorů.
Podkomorské lesy jsou specifické tím, že to v nich nedrncá. Skoro žádné kořeny ani balvany nám nekomplikovaly stezky. Jen občasné drny na loukách. Jelo se teda hodně rychle. Přitom borci milující technické úseky si nepochybně přišli na své. Obzvlášť sjezd k Prádelně byl zatraceně náročný. Úvozem, šeredně vymletým nedávným přívalovým lijákem, který vyplavil Brno, jsme naštěstí stoupali nahoru.
V prvním kole bylo na trati hustěji, než je příjemné. Pořád někdo přede mnou mě brzdil v rozletu. Absolventi krátké tratě zůstali po prvním kole u motodromu a my ostatní měli stezku jen pro sebe. V polovině posledního kola (toho druhého) mě pod jedním dost krkolomným (relativně) sjezdem dostihl chlap stříbrného vlasu... sakra, konkurent v kategorii. Je lepší sjezdař, ale já lepší vrchař. Každopádně se nebudem nijak bičovat. Hlavně zdraví. Různě jsme se dojížděli a odjížděli si až k Prádelně u hradu Veveří. V následném kopci - v tom vymletém úvozu - jsem se mu vzdálil, a to dopředu. Občerstvení nahoře jsem hodně ošidil a rychle se řítím k cíli. Už slyším řev motocyklů... už tam budu. Spoluzávodníkovi jsem ujel o 4 minuty, ale na bednu to nestačilo. 8. místo je taky dobré.
Výsledky i pár fotek je ZDE >>
Honza Vlasák
