A o karty tu šlo vlastně také. Ty vůbec nejžhavější s hodnotou 2 - 10 si mezi sebou rozdali známí jezdci z profi stájí v čele s Jardou Kulhavým, Kristiánem Hynkem, Matoušem Ulmanem či králem letošního dlouhého Drásala Markem Rauchfussem. Eso v rukávu respektive jedničku na svých řidítkách stále vozí Pavel Boudný. Do první desítky se ještě vešel ve Varech vítězný Martin Stošek z týmu Symbio+ BMC.
I přes trochu ztíženější dopravní podmínky s příjezdem do města si nakonec přišlo vyzvednout své startovní číslo do prezentačního vozu umístěného v prostoru bývalé ploché dráhy přes 1500 natěšených závodníků, mezi něž počítáme i ty nejmenší bombarďáky na mini strojích, jež celý závodní program zahajovali. Na dokonale připraveném okruhu v areálu „Kynologického klubu Chrudim" se na něm v rámci ČT D: Junior Trophy postupně vystřídaly všechny věkové kategorie dětí. Roli hlavního rozhodčího se ujal sám pan Večerníček, aby dohlédl na regulérnost a hladký průběh závodů a odevzdal medaile všem dokončivší.
Startovní brána pro všechny ostatní dospělácké trasy B, C a nově i pro nezávodní D - fitku byla vybudována opět v centru města na Resselově náměstí, přímo u jeho dominanty majestátního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Profil trati nejdelšího Béčka v seriálu (66 km) připomínal tvar indiánské čelenky, kdy její pestrobarevná brka nabírají na velikosti, aby se pak přesně v polovině začala svažovat dolů. Závěrečné důležité informace přednesl na předstartovní kmenové radě sám velký náčelník Karel Jeníček.
Závodníky v dobových kostýmech a s pečlivě odladěným arzenálem upozorňoval především na žluté směrovky na cestách, dále kde bude možnost doplnit střelný prach a ohnivou vodu a že nejhlubší brod přes řeku Chrudimku nám bude sahat maximálně po ponožky. Sice nevíme, jaké ponožky nosí zdejší indiáni, ale některým nestačily ani podkolenky, jiní tam zahučeli rovnou po pás :)
Konec porady. Howgh! Krátce po půl dvanácté zazněl výstřel, jak z legendární Vinnetouovy stříbrné pušky a šlo se rovnou na schody. Davy přihlížejících mohly sledovat, jak se někteří pouští dolů s obrovským nasazením, další už rozvážněji, ale pořád v sedle, většina pak raději nejpohodlněji po svých. Sjezd Širokých schodů se týkal i Céčkařů (39 km), startujících o hodinu později a premiérově i Déčkařů (20 km) na Fitness jízdě.
Celý týden se v kuloárech diskutovalo o dvou podstatných věcech. Za prvé, z kolika procent se naplní předpověď počasí a zda na nás z nebe povalí slibované kýble vody. Za druhé, kdo v nabité konkurenci převezme náčelnické žezlo. Nadpřirozené schopnosti nejvyššího Manitua zafungovaly skvěle a díky tomu během dne nepadla ani kapka. Noční bouřka půdu akorát vzorně pokropila a tak se prášilo jen pod koly divočáků na špici, odpoledne dokonce vysvitlo slunce a hladilo účastníky v průběhu jízdy po zádech.
Technická, hravá trať bez náročnějších a delších kopců zasazená do našich nejmenších českých hor s hrdým pojmenováním Železné, nahrávala spíše vytrvalcům a taktikům. Množství lesních singltreků se pravidelně střídala s těžšími kořenitými a kamenitými pasážemi, místy i s bahnitými kalužemi, takže určitě mělo smysl osedlat „celopéro“ a obutí s hrubším vzorkem nebo se na „pevňáku“ prodrncávat až na asfalt.
„Chlapi, slezte z toho a pojďte na jedno," snaží se nás místní starousedlík s plechovkou plzeňské 12° zviklat od sportovních výkonů před tím nejnáročnějším stoupáním pod Spálavou (653 m. n. m.). Těžko soudit, kolik se vás tam na hlt pivečka aspoň na vteřinku zastavilo, nebo si řeklo, že si raději počká za 14 dní do Plzně na dobře vychlazenou a čerstvě natočenou z tanku. Ti bystřejší z vás pak mohli o deset kilometrů dál obdivovat mohutnou lípu na návsi v Klokočově, která svým obvodem dosahuje úctyhodných 9 metrů a řadí se tak, se stářím více než 1000 let k nejstarším stromům v Čechách.
A „citovečka“ na závěr nemohla chybět - úsek zvaný Cítkov označený pro tentokrát jako zážitkový Birell segment. Poslední výživné stoupání, v některých místech i s 19 % sklonem se dá právoplatně zařadit mezi zlomové okamžiky závodu. Kdo pošetřil síly až sem, mohl ostatním ukázat záda a ještě u toho trhnout rekord. Ostatní, kteří se tu trápili nebo je nedejbože braly křeče, by určitě vzali za vděk, kdyby si hned na kolo mohli připevnit nějaký nepovolený pohon, třeba od tamního rodáka Josefa Ressela, který se proslavil vynálezem lodního šroubu.
Před koncem ještě bylo třeba zdolat pár vymlíkovaných zatáček, hupsnout ze srázu dolů, vychutnávat si průjezd cílovou čárou a vstřebávat povznášející pocit vítězství sami nad sebou, když máme dnešní svižnou šichtu z krku. Zbývá už jen využít bohatého servisu v podobě občerstvení v Modré zóně České spořitelny, Depa Kooperativy pro očistu kol, závodníků i jejich oblečení.
Oslavný doutník či indiánskou dýmku si mohli společně spokojeně zapálit nejlepší muž Pavel Boudný a nejlepší žena Jitka Škarnitzlová. Oba z kmene České spořitelny – Accolade. Na stupních je doplnil Jaroslav Kulhavý, třetí Matouš Ulman, čtvrtý Kristián Hynek a pátý Marek Rauchfuss. Nejrychlejší ženu Manitůčka doplnily na stupních Bára Průdková, Jana Pichlíková, Pavla Havlíková a Klára Pavelková.
Díky Chrudimáci za skvěle připravený 21. ročník a díky všem, kteří jste se nenechali odradit předpovědí počasí a přijeli si užít jedenáctý, skvěle obsazený podnik seriálu.
Těšíme se za 14 dní v Plzni u dobrého pivka.
Martina K. Ptáková
