I přes předsevzetí, že pojedeme nonstop celou noc, nás únava dostala. Kousek za silnicí v Makovském průsmyku rozbalujeme spacáky do měkkého jehličí. Všechny případné šelmy v okolí snad blízkost silnice odradí. Pepé ještě na mobilu kontroluje situaci na trase.
Máme čas na spoustu věcí, snídaně, pivíčko, kafíčko, oběd, sbalení věcí. Mobilní telefon pípá jako zběsilý, jsem zahlcen povzbudivými a přesvědčovacími zprávami od kamarádů, abych ze závodu neodstupoval.
Nikdo z nás, co sedíme v teple motorestu, netušíme, že až vyrazíme do té sloty venku, začne „Mexický masakr motorovou pilou, spáchaný na nebohém českém cyklistovi.“
Z pera tvůrce jednoho z nejtěžších "putovních" závodů u nás, Loudání českou krajinou, a zároveň přímého účastníka, přetiskujeme na pokračování zevrubnou reportáž.
Pátek - Na seně se spalo perfektně, jak jinak. Byla docela kosa. Jsme v horách. Hned po ránu jsme trochu pobloudili. Na dvorku lesní usedlosti před hnojištěm nám došlo, že jedeme špatně.
Organizátorům připadal loňský závod příliš lehký. Vždyť z 35 startujících vzdalo jen 11 občanů. Tak letos vytyčili trať trochu delší – 720 kilometrů. Při převýšení 15 600 metrů. Podotýkám, že je to závod nonstop – žádný etapák. Každopádně takový suprman, který to zmákne jedním vrzem, se ještě nevyskytnul.
Podle mých záznamů byly letošní „zimní brdy „ již šestým opakováním tohoto poloextrémního podniku. Deštivé počasí v týdnu před závodem slibovalo vzrušující zážitky na mokrých šutrech a kořání. Déšť v noci z pátku na sobotu tohle očekávání ještě pojistil. Ráno před závodem to však již byl něco jiného. Sluníčko se drápalo na oblohu, z které větřík odfouknul šedivé mraky. Teplota pomalu vystoupala až skoro k desítce a v Letech u Prahy se pozvolna šikoval pořádný houf bikerů.
Štěpán nám vypráví své zážitky z cesty. Dal si na hubu, zabloudil, několikrát píchnul, přetrhnul řetěz, nespal, trpěl halucinacemi, přesto nás dohnal. Jak řekl Honza, Robokop. Teď jede s námi a vypadá, že na tom není hůř než my. Čas od času si jen tak pro potěšení skočí přes kořeny stromů.
Šerlich s nadmořskou výškou 1027 metrů je nejnavštěvovanější místo Orlických hor. Na Masarykově chatě mají otevřeno. Sláva, žízní neumřu! Honza už sedí uvnitř a láduje se borůvkovými knedlíky. Poroučím si také porci a k tomu kolu, nebo raději dvě. "Nebo víte co, přineste mi rovnou tři ale rychle! Mám strašnou žízeň."
Nebýt včerejší výměny brzdových destiček, večerního Michalova defektu a tohodle ulomení nosiče... nevím nevím, jestli bych si ještě užíval společnosti kamarádů. Stejně tohle tempo asi už dlouho nevydržím.
Cykloatlas on-line
| Výlety
| Aktuality
| Kalendář
| Knihovna
| Bazar
| Zájezdy
| Spolupráce
| Reklama
| Kontaktujte nás
| RSS kanál
| Mapa serveru
Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz
|