Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Cyklotremp opět na mílích, 2. část

2.3.2017 15:29

Sluníčko svítí a jaro vehementně buší na vrata. Proto přijde určitě vhod inspirace dalším putováním Honzy Vlasáka na loňských Mílích. Čekají vás Krušné hory, České Švýcarsko, Lužické hory, Jizerské hory a Krkonoše.

Bookmark and Share

3. den - úterý 5. července

V půl osmé jsme už v Nové Vsi před Horou Sv. Šebestiána. (Lucko a Mirku, díky za nezištný občerstvovací objekt u cesty.)
Petr, že v Šebestiánovi se staví v sámošce, a že na něj mám počkat. Tak to teda nee. „Petře, sory. Život je boj. Valím dál..“

(Petr má strašně nízko sedlo, takže kolena má při každém šlápnutí nebezpečně blízko bradě. Taková sviňa nejsu, abych mu neřek, že je to úplně špatně, ale on si nemůže dát sedlo výš, poněvadž při nasedání a sesedání by měl velký problém přehodit nohu přes to sedlo. Jen díky jeho naprosto neekonomické jízdě mně při své kondičce ještě neujel. Počítám, že za pár dní, až se naučí na tom kole jezdit, bude proklatě rychlejší, než já. Musím na něj najet co to půjde, dokud můžu.)

Krušné hory


Frčím Krušnými Horami – místy, který si pamatuju z předpředpředloňska i z předpředloňska. Míjím se s Tomem a taky s Jardou. V Moldavě je penzion Mulda. Další místo, kde člověk pookřeje psychicky i fyzicky. Tady to nelze uspěchat. Petr Ozogán přijíždí, když já jsem na odjezdu. Počítám, že na noc zůstane na Cínovci u Fialů. A tak to i dopadlo. Já jsem do večera urazil ještě 19 kiláků a spal na verandě opuštěné chajdy v bezejmenné osadě obydlené chalupáři.


Dnešní výkon – 110 km / 2303 metrů do výšky.



4. den - středa 6. července

Po ránu, jako obvykle, míjím mílaře ležícího pod smrkem. Třičtvrtě na pět, a on chrápe jako o půlnoci. Je to možný?!

 

Na Děčínský Sněžník je to po asfaltce, ale stejně jdu kus pěšky. Nahoře se navzájem fotíme s Grzegorzem Lesniakem. Úžasný rozhled jako z éroplánu mě nechává chladným. Jsu tady už po třetí a vždycky za krásného počasí. Krkolomný sestup po červenozelené turistické ještě zvládám psychicky v pohodě, ale obchvat Děčína (panoráma z Panské skály vidím poprvé) a dál k Hřensku ve stráni nad Labem už začíná být otravný. Krucinál, jestli to nestihnu do večera k Lucii, tak to mě teda fakt přijde líto.

Sjezd do Dolního Žlebu

 

Konečně sjíždí trasa k Labi a podél řeky už asfaltka pro kolečkové bruslaře. Samozřejmě proti výraznému větru. Přívoz už čeká. A na opačném břehu, v Hřensku – neodjedu dokud se nenacpu co se do mě vejde. Ten příjemný obchůdek / bufík zrušen … škoda. Jogurt teda nebude, tak ovocné knedle. Ty se podařily v hospodě naproti přes vodu. Ani déšť nehrozí, takže blaho nic nekalí. Než jsem se vytrepal nahoru do Mezné, v břuchu je zase vakuum. Tak další oběd v hospodě. A to su teprve čtvrtý den on the road.


Trasa přes České Švýcarsko by měla vést po hladkých tvrdých cestách, ale po výrazných kopcích. Bylo to tak, ale jen po Tanečnici. Těšil jsem se, že za chvilku budu ve Vísce u Lucie a Davida, jenže cesta se komplikuje po nenápadných stopách zvěře, přes kopce. Rozladí to o to víc, že to člověk nečeká. Konečně v Poustevně. Poslední kilometry jsou sice do kopce, ale po silnici. Kamarádi nezklamali. Psychická vzpruha je bezva, a naplnění břicha taky není zanedbatelné. Díky moc, kamarádi!


Ujeto 104,6 km / nastoupáno 3688 metrů.

5. den - čtvrtek 7. července

 Ráno odjíždím překypujíc energií. Trošku kazí náladu nejistota, jestli ten bivak byl v souladu s pravidly. Ale jo. Jel jsem přece až do soumraku. Z trasy jsem neuhnul ani o píď. Když v tom --- chaloupka, a v ní kamarádi … taková náhoda!

Nordkapp


Přes Nordkap to jde zatraceně pomalu. Dnes těch ujetých kilometrů moc nebude. Ke všemu se mně povedlo bloudit kuriózním způsobem. V jednom místě byla na trase zatáčka o bezmála 180°. Vracečka tak zvaná. Zastavil jsem tam kvůli prázdnému břichu. Po vyřešení obtíží jsem se dal teda v tom protisměru, jenže fakticky proti směru. Nevěřili byste, že jsem jezdil sem tam asi 3x, v duchu hnusně spílal trasérům, pak málem praštil gpskou o balvan, než mě osvítilo poznání, jak to ve skutečnosti je, a mohl pokračovat. S hodinovou ztrátou, ale spokojeně, že intelekt, přestože oslaben fyzickou námahou,  nakonec zvítězil. Na Webrovce jsem měl o čem vyprávět. Jedem dál. Cesta je ještě dlouhá.


Dohnal mě Grzegorz. Nestavoval se na Webrovce, takže s prázdným břichem musí zastavit v hospodě v Křečanech. Já letos jedu dál bez zastavení. Až v Krásné Lípě v samošce na náměstí řeším zásobu potravy na večer a ráno. Dnes tu končí etapa silničního závodu děvčat. Stejně jako předpředpředpředloni. Takže je na co koukat při žvejkání svačiny.
Na kopci nad městem jsem za jízdy věnoval krátkou vzpomínku roku 2012, jak jsem tu úspěšně čelil obrovské bouři, naštěstí bez polomů.


Jaro a Gregor na chatě Luž

 

Jede se teď docela rychle, takže večer jsu na chatě Luž. Slovák Jarda tu vstřebává nezbytné cigáro a kafe a Grzegorz kafe bez cigára. Mám kliku, že od večeře ještě něco zbylo. Kamarádi tu zůstávají na noc. Já ještě popojedu. Pořád dolů, a za chvilku nastal asfalt, takže to frčí. Ale za chvilku je tma. Počasí vypadá dobře. Rozkládám se v lese pod smrky na ideálně vodorovném plácku. Byla to první noc pod širákem na Mílích. A poslední.


Dnes to bylo 79,3 km / 2194 metrů do výšky. Málo kiláků vysvětluje trasa přes Nordkap.


6. den - pátek 8. července

Všechno klape. Do Hrádku by to mělo odsejpat po rychlých cestách, a z Hrádku do CP1 taky. Cestou na Popovu Skálu jsem znejistěl. Taková divočina tady předpředpředloni teda nebyla. Tu bych si určitě pamatoval. Musel jsem se krkolomně vydrápat po modré do sedla pod tou skálou, a dolů k Hrádku to bylo ještě horší. Tandem se slepým jezdcem vzadu si tady vůbec nedovedu představit.


Do Hrádku jsem se doploužil o dvě hodiny později, než jsem plánoval. O to byla žranice výraznější a zásoby v tlumoku proklatě ztěžkly. Znovu vzpomínám na Londonovu povídku Láska k životu. Jak zlatokopa, polomrtvýho hladem zachránili a on si potom, postiženej tím zážitkem, vycpával palandu místo slámou, tak sucharama.

Skály v bukovém moři


Nějaký čas to jede, až před Raspenavou zase (doríci) ňáké experimenty. „Skály v bukovém moři.“ Stezka je však v pohodě. Zdržuje jen focení. Jenže pak trasa uhýbá mezi půlmetrové kamení zapadané listím z těch buků. Jízda nepřipadá v úvahu. Se štěstím jsem nezlomil nohu v skrytých škvírách. Ojojoj!


S úlevou přijíždím na CP1. Jsu rád, že můžu povyprávět o hrůzách posledních kilometrů. Tu část cestou necestou že trasoval sám šéf (rozuměj – Honza Kopka). „Jet se to dá. Byl jsem tam včera.“ „Eee …nejsu zrovna  dvakrát mrštnej. Dělá mně problém udržovat rovnováhu. Pro mě to tam nebylo žádné potěšení.“ kamarádi mně poskytli Bernarda (rozuměj – pivo), ale kafe neuvaří, páč tu není elektrika. (Úsměvný to argument, ale vím, že na tomto postu berou tu zásadu - že 1000 mil je závod bez podpory - zatraceně vážně.) Takže se moc nezdržím. Hlad mě žene dál. Na chvilku ho utiším až v Hejnici. Ploužil jsem se kvůli němu až na horní konec dědiny. Ta hospoda tam naštěstí skutečně byla. Pak ještě doplnění břicha a tlumoku v sámošce na rinku, a stran obsahu břicha jsu na nějakej čas v pohodě.

 

Ve stoupání nad Lázně Libverda jsem předjel Grzegorze, a on mě ve vlnovkách singltreků. Nahoře na CZ / PL hranicích to bude náročný, ale na to jsu duševně připraven. Tentokrát jsme nečvachtali po kolena v rašelině, nýbrž se drali skrz kupy podřezaných malých smrčků. Chvilkama jsem zahlíd Grzegorze, mihnout se v houští, než mně definitivně zmizel. A jsme v Polsku. Žlutá značka k jihu je ze začátku škaredě nepříjemná, ale potom jsem vjel na velmi sjízdnou cestu. Večer budu v Harrachově.

 

Jenže začalo pršet. Biju se fiktivně do hlavy, že jsem se neodhodlal zastavit u velkého bytelného altánu, když bylo teprve devět. Už tam bydlelo nejmíň pět domorodých turistů. Večerní déšť … neznám nic prekérnějšího. Je to, sviňa, hustý a studený. Schronisko Orle jsem minul bez zastavení. Tam je rušno. Pod přístřeškem je velký oheň a hemžení veselých lidiček. Tady nebude v noci klid. Ještě není tak zle. Vyhlížím ňákou stříšku … nic, dlouho nic.

Záchranný shelter před Harrachovem

 

Cesta začíná klesat. Bez možnosti zahřát se pohybem už pořádně klepu kosu. Není kam se schovat. Musím jet a jet, dokud někam nedojedu. Zachránil mě velký shelter, ještě v Polsku. Plochá drnová střecha … kape jen v jednom místě. Je dobře, že jsem sem dojel ještě za světla, takže slabá místa střechy se dají snadno identifikovat. V batožině mám suché čapáky, i triko se najde. Převléknutí se do suchého odkládám co nejdýl, abych mokré hadry pokud možno sušil na sobě. Jinak je stejně neusuším. Když je jeden v suchu, uvědomí si, že vlastně vůbec není zima. Trochu kazí náladu mokré oblečení, které budu muset ráno obléct, ale to se bude řešit až přijde na věc.


Ujeto 84,55 km, do výšky 2563 m. Na ty terénní vložky docela dost.

 

7. den – sobota 9. července


Dopadlo to výborně. Mokré mám prakticky jen ponožky. Lehce vlhké čapáky a triko jsou zcela v pohodě, když necháte na těle to suché, a až jako druhou vrstvu dáte to vlhké. Harrachov je takhle časně zrána totálně pustý. Ale na cestě k vodopádům Mumlavy mě potkalo neobyčejné štěstí v podobě obchůdku, kam zrovna dovezli pečivo. Lehce si každý domyslí, co následovalo.


Když jsem tudy jel minule, taky v sobotu, ale odpoledne, cesta byla ucpána výletníky. Teď je tu klid a pusto. Míjím kiosek, kde jsem předpředpředloni kupoval chleby se sádlem. Pak chatu, kde jsem předpředloni spal na verandě. Někdy po poledni … před hodinou mě dohnal Slávek Morávek … přijíždíme k velké boudě. Někde před Dvoračkami.

 

Do lokálu se vystoupá po venkovním schodišti do prvního patra. Ovocné knedle nejsou k mání, ale ty s marmeládou jsou taky použitelné. Podmanivá servírka přinesla plný talíř knedle … správně hádáte – knedla byla jen jedna přes celý talíř. Stovku za jednu knedlu, to jste teda přehnala, škaredím se na to děvče. Ale břuch jsem fakt tou knedlou zaplnil. A prej jestli dám ještě buchtu. „díky, nee. Su už zcela syt.“ Ale než jsem vypil pivo, knedla v břuchu se trochu sesedla, tak jdu nahoru, na tu buchtu. Na dotaz kolik stojí, říká děvče, že nic, že je to dárek. Já jihnu. Slzy dojetí se málem derou do očí. Nikdy mě nepřestane mrzet, že nevím, která to byla... Asi stojí až za Dvoračkami.

 

Slávek se mezitím odřítil diametrálně špatným směrem, což mně došlo až když jsem špekuloval kudy dál. Ten den jsme se už nepotkali.

Drahý salát ve Špindlu


Ve Špindlu je už zas akutní hlad. Úroveň restaurantu neřeším. Chyba. Za obyčejnej salát platím hodně relativně krutě horentní sumu. Ale musím uznat, že v něm bylo ňáké exotické bejlí, a i esteticky byl skutečně na úrovni. Ještě se vyfotit s Krakonošem a valíme dál.

 

Nostalgicky vzpomínám na meruňkové knedle na Výrovce. Jsou na programu i letos, tak odpadá přemýšlení co si dát. Za chvilku se objevil Slovák Jarda. Včera večer, v tom lijáku, skončili tam na tom schronisku Orle. Viděli mě jet kolem, ale na zavolání je to daleko. V noci skutečně nebyl klid. Poláci se takzvaně „bavili“ hodně dlouho do noci.


Na trasu jsem se vydal, když Jarda měl talíř ještě skoro plný. Dohnal mě až za Pomezníma Boudama v Polsku. Cesta se motá ve východním svahu hor. Už bych někde pro dnešek skončil. Jarda mně ujel a já jsem zůstal hore na posedu, kam sem se vešel do úhlopříčky naležato.
 

Dnešní výkon – 72,38 km / nastoupáno 3300 metrů. Na ty kopce docela dost.

 

Trasa 1000 mil v česku

 

 

Pokračování příště...

 

Honza Vlasák
 

Diskusní fórum pro: "Cyklotremp opět na mílích, 2. část "

Názor Autor Datum a čas
RE: Cyklotremp opět ... Honza V. 6. 3. 2017, 09:29
RE: Cyklotremp opět ... Honza V. 6. 3. 2017, 09:27
RE: Cyklotremp opět ... Honza V. 5. 3. 2017, 19:23
RE: Cyklotremp opět ... Silva L. 5. 3. 2017, 07:35
RE: Cyklotremp opět ... Honza V. 4. 3. 2017, 08:34
RE: Cyklotremp opět ... Sláva Morávek 3. 3. 2017, 22:23

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |